OEHLING RÁDCE : VOLÍME REŽIM MĚŘENÍ

Partneři závodu



TIPY PRO VÁS

Původní recenze:

Canon EOS-1D Mk. IV  
Nikon D3s

 

 

 Zasoutěžit si!

 


Zde můžete přejít na portál fotografické soutěže
Foto z cest, kterou pro vás připravila firma OEHLING
ve spolupráci s časopisem Lidé a Země.

 

Do vaší knihovny

 


Váš komplexní průvodce výměnnými objektivy
pro SLR, SLT a kompaktní fotoaparáty. Více
informací získáte zde
a zde je link do sekce Odborná
literatura eShopu OEHLING.

Volíme režim měření

Na závěr předešlé části jsme konstatovali, že největší volnost při nastavování parametrů expozice a při volbě expozičních hodnot poskytuje plně manuální ovládání. Přirozeně, vždyť můžeme sami podle momentální potřeby volit jak clonová čísla, tak i čas expozice, ale i všechny ostatní parametry. Vše má ale minimálně dvě strany. V případě režimu s plně ručním nastavením přístroje musíme vědět, jaké nastavení je v dané situaci správné, případně „to pravé ořechové“. A musíme si umět poradit i v náročných světelných situacích.


K základním otázkám patří, zda pro měření a stanovení vhodné kombinace clonového čísla, času expozice a ekvivalentu citlivosti ISO použijeme i externí expozimetr, umožňující měřit nejen světlo odražené, ale i dopadající na fotografovaný objekt, třeba tvář fotografované modelky, nebo vhodnou část scény, anebo se spokojíme se zabudovaným exponometrickým systémem našeho fotoaparátu. Koneckonců jsou situace, kdy na výběr ani nemáme, navíc tyto měřicí systémy jsou v současné době na vysoké technické úrovni a funkčně spolehlivé.

A velmi pružně použitelné. Dokonce i malé kompaktní fotoaparáty, pokud se nejedná o nejlevnější modely pro úplné začátečníky a spotřebitele, kteří fotografování berou opravdu jen jako zábavnou kratochvíli, mají nejen integrální, ale také měření bodové a selektivní, kdy je vyhodnocována úroveň osvětlení z určité malé části zorného pole. Výborné je měření integrální se zdůrazněným středem: na čidlo expozimetru má největší vliv světlo ze středu zorného pole.


Ukázka nabídky režimů měření expozice u kompaktního fotoaparátu, tedy v uživatelském menu. V tomto případě se jedná o systémový kompaktní fotoaparát s výměnnými objektivy Nikon 1 V1. Nabídka režimů je obdobná i u modelů jiných značek, jen namísto označení Matrix pro různě koncipované maticové uspořádání měřicích bodů jsou použita označení jiná.

Dvě ukázky řešení volby režimů měření expozice u zrcadlovek. Vlevo je Canon EOS 40D, vpravo Pentax K20D. Tyto, ale i jiné technicky vyspělé fotoaparáty, určené pro náročnější až velmi náročné a profesionální uživatele, umožňují vybírat režim exponometrického systému přímo, rychle, pohotově, bez nutnosti vstupovat do menu, byť "rychlého", pouze s výběrem nejčastěji používaných funkcí.  

Poměrové měření umožní systému fotoaparátu zjistit, že u snímané scény je pozadí jasnější než objekt v popředí a systém se více soustředí na středovou zónu. Vidíme-li, že je pozadí světlejší než hlavní objekt, a často je to zcela zřejmé, můžeme použít měření částečné. V některých případech je použití poměrového způsobu měření problematické, hlavně, pokud je hlavní objekt velmi malý a současně scéna kontrastní. Pak je dobré využít měření bodové. Také lze použít poměrové měření, přiblížit se k objektu, provést měření, získanou hodnotu podržet v paměti (použít tlačítko AE-L), vrátit se na zvolené stanoviště, realizovat kompozici záběru a exponovat.

Systém fotoaparátu určuje správnou expozici podle měření jasu světla po průchodu objektivem pomocí senzoru uvnitř fotoaparátu. Proto je také tento způsob měření označován TTL – Through-the-lens metering – měření expozice (a zaostřovacích signálů) za objektivem, tedy měření se provádí u světla, které „prošlo objektivem“. Některé digitální přístroje používají přímo obrazový snímač, pokročilé fotoaparáty pro náročnější použití speciální senzor rozdělený do několika zón, v různém počtu a s různým uspořádáním. Nejjednodušší přístroje mají, anebo spíš „mívaly“, třeba jen tři zóny, zrcadlovky mají matici složenou z tak 35 a více zón. A kupříkladu nejnovější profizrcadlovka Canon EOS-1D X je vybavena novým, vysoce přesným RGB systémem měření expozice, který využívá RGB snímač se 100 000 pixely, který je propojený s AF systémem a obsahuje vlastní procesor DIGIC 4. Komplex propojených systémů je velmi spolehlivý a zajišťuje dobrou expozici i při snímání velmi náročných scén. 


Jsou situace, kdy můžeme použít měření celoplošné maticové, průměrované nebo s preferencí středu – a snímek bude vždy správně exponován. Příkladem může být snímek malého ománského kluka, který se brodí vodou. Celá scéna i on jako hlavní objekt – vše na záběru je rovnoměrně nasvíceno přirozeným, ale rozptýleným, nepřímým slunečním světlem. Nemusí ale jít o snímek pořízený ve stínu. Obdobné to je u scény nasvícené sice přímým světlem, ale čelně a rovnoměrně. Je jen dobré brát v úvahu i to, jaké prvky se ve scéně vyskytují, jakou mají barevnost a odrazivost světla, anebo jak světlo naopak pohlcují. Kdežto u snímku dívenky vlevo, z české mateřské školky při probíhající „hře v kostýmech“, který byl pořízen v silném protisvětle, je třeba selektivně brát v úvahu přesvícené pozadí v kontrastu s hlavním skladebným prvkem, který má celou přední část ve stínu – a nutně musíme expozici upravit. Faktem je, že technicky vyspělé současné fotoaparáty nabízejí i v takovém případě zautomatizované, uživatelsky pohodlné řešení v podobě scénického programu „Protisvětlo“, nicméně je dobré mít v praxi ověřeno, zda systém našeho fotoaparátu naše představy uspokojí. (Poznámka: Kluk je pořízen digitální zrcadlovkou Canon EOS 400D, děvče v protisvětle zrcadlovkou Canon T70 na kinofilm a obrázek byl následně naskenován pomocí obyčejného plochého skeneru.)


Jak je zřejmé z této dvojice snímků, pro správně zvolenou expozici je třeba brát v úvahu nejen samotné osvětlení, jeho druh, intenzitu a směr, ale také charakter scény, kterou osvětluje. A roli hraje i volba výřezu při samotném pořizování záběrů, kdy se mění poměry ploch, které světlo odrážejí a pohlcují.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ