OEHLING RÁDCE : KUPUJI FOTOAPARÁT. JAK SI MÁM VYBRAT?

Kupuji fotoaparát. Jak si mám vybrat?

„Udělat si jasno“

Především je třeba vědět, proč si chci fotoaparát pořídit. Co chci a skutečně budu fotografovat. A také, co s pořízenými snímky budu dělat dál. (A s ozvučenými videoklipy, neboť většina digitálních fotoaparátů umožňuje snímat i video.) Budu si je prohlížet v digitální podobě na monitoru počítače nebo notebooku? Nebo s rodinou a přáteli na televizní obrazovce? Nechám si nejlepší snímky zhotovit v laboratoři a vložím je do alba? Vytvořím si vlastní fotoknihu? Kalendář? Budu chtít fotografie tisknout v pohodlí svého domova na své fototiskárně? Lákají mě i větší formáty fotografií? Budu si chtít vytvořit fotoobraz na stěnu své pracovny, nebo jako dárek? Chystám se uspět ve fotografické soutěži? Toužím uspořádat výstavu svých fotografií a oslovit tak širší okruh osob než jen své blízké, přátele a kamarády, přítelkyně a kamarádky?

Od těchto úplně základních úvah se totiž nasměruji k dalším. A ty už se volby fotoaparátu přímo dotýkají. Mohu si totiž přát malý, ale elegantní ultrakompakt s osobitým stylem, který si vložím do kapsy a jdu do společnosti nebo „na akci s partou“ a použiji ho podle příležitosti a situace. Nebo kompakt do nepohody, který můžu používat i během lyžování, raftování a při jiných vodních sportech, na cyklotoulkách divokou krajinou a případně mi poslouží i pod vodní hladinou. Velké oblibě se stále těší univerzálně použitelné kompaktní fotoaparáty vybavené „ultrazoomem“, tedy pankratickým objektivem s velkým rozsahem nastavitelných ohniskových vzdáleností. Velký zájem je přirozeně o zrcadlovky. A řadu spotřebitelů může oslovit nabídka nových kompaktních fotoaparátů s možností používat výměnné objektivy. Podrobnější představení vybraných druhů a typů fotoaparátů najdete v samostatných kapitolách.

I v dnešní „digitální době“ mohu do svých úvah zahrnout otázku, zda se budu chtít zabývat „klasickou fotografií“, a tedy zda mám uvažovat o koupi fotoaparátu na filmový snímací materiál. Nicméně vím, že naprostá většina z vás, kdo tyto řádky čtete, fotografujete digitálními fotoaparáty, nebo se jimi fotografovat chystáte.

Co ale většina z nás musí dobře zvážit, to jsou pořizovací náklady. Kolik chci a můžu do svého fotoaparátu investovat? Kolik do celého fotografického vybavení? Dobré je zvážit, jakou sumu můžu vydat při prvním nákupu a případně, zda se budu postupně ještě dovybavovat – dalším výměnným objektivem či objektivy, externím bleskem, sadou snímacích filtrů, paměťovými kartami a čtečkou, náhradním akumulátorem, ... Ale jsou tu i pouzdra, brašny, batohy, nebo stativy, monopody, ministativy, případně i fototiskárny nebo multifunkční zařízení a další příslušenství.

Určitě je dobré podívat se i kousek „za horizont“. Člověk se vyhne nepříjemné situaci, kdy si velmi brzy po nákupu uvědomí, že jeho výběr nebyl zrovna nejšťastnější. A nemám teď na mysli technické selhání přístroje, které může nastat a řeší jej záruční oprava nebo možnost vrátit zboží podle zákona. Myslím na to, že člověk příliš brzy po nákupu zjistí, že pořízený fotoaparát neodpovídá představě a spíše „brzdí v rozletu“. Mnohem příjemnější je pocit, když vás uspokojuje dosahovaná obrazová kvalita i možnosti přístroje, případně když můžete díky svému fotoaparátu „odborně povyrůst“ a jste motivováni a nadšeni pro různé tvůrčí experimenty.   

Maximum informací = lepší rozhodování

Někoho možná k určité volbě nasměruje reklama, využít můžeme různá doporučení od známých, zvláště těch, kteří fotografují, a my jejich fotografie známe. Užitečné informace získáme i v odborné prodejně, a to nejen o fotoaparátech jako takových, ale také o servisních podmínkách, o dalším příslušenství, můžu požádat o propagační a informační tiskoviny.

Ale konečné rozhodnutí za nás nikdo neudělá, tedy pokud se nejedná o dárek či milé překvapení, přirozeně. Každopádně pro dobrou volbu je velkou výhodou mít dostatek informací. Před samotným nákupem je tedy dobré získat informace z internetu, odborně-populárních časopisů i další literatury. Někomu pomáhá vytvořit si určitý širší výběr potenciálních možností, ke kterým si zjistí podrobné údaje a pečlivým posouzením postupně výběr zužuje až k vítěznému fotoaparátu.

Někdo se naopak rozhoduje emotivně a impulzivně – prostě se do určitého modelu zamiluje. Jiného osloví nějaká výjimečná, jedinečná vlastnost. Řada z nás má v oblibě určitou značku. Máme prostě každý svou představu, své názory a potřeby, díváme se i na fotoaparáty z různých úhlů pohledu. A tak to má být. Jak řekl Mark Twain: „Nebylo by zrovna nejlepší, kdybychom mysleli jeden jako druhý. Koně běhají o závod právě proto, že mají různé názory.“ Proto také může být nabídka fotoaparátů tak bohatá a široká. Prostě nám jeden univerzální fotopřístroj nestačí.

Bylo, nebylo - aneb okénko do historie...

Druhy fotoaparátů

Takový je úvod kapitoly věnované fotografii a fotochemii v jedné starobylé knize, která má v mé knihovně vyhrazené čestné místo. Autor pokračuje podrobným popisem obou historických fotografických postupů. Toto dnes lehce úsměvné líčení najdete v knize Lučební základové hospodářství Dra. Karla Amerlinga, Praha, 1851. A vpravo: Fotograf se stanovou temnou komorou, dřevěnými stativy a s truhlicí lučebnin (v době fotografování na mokré skleněné desky). Tato perokresba je ze Stengerovy sbírky O dějinách fotografie.

Fotografie má za sebou dlouhý vývoj. Své kořeny má zapuštěné u camery obscury (temné komory), první lithografie na asfaltu, u daguerotypií i mokrého kolodiového procesu. Ať už černobílá, nebo barevná klasická fotografie, „okamžitá fotografie“ používající instatntní film a poté tzv. pokročilý fotografický systém (APS – Advance Photo System), kombinující klasický „fotochemický“ negativní záznam obrazu pomocí halogenidů stříbra se záznamem souboru údajů na transparentní magnetické pásce, ale také digitální záznam, který v současné době jednoznačně převládá: Všechny technologie čerpají ze stejných kořenů a v základním principu se shodují: jsou to postupy fotografické, k záznamu obrazu slouží světlo, procházející objektivem (optickou soustavou). To ostatně je i význam slova fotografie – „kresba světlem“ (z řečtiny: photos = světlo a graphos = kresba).

Základní rozdíl mezi digitálním fotoaparátem a „klasickým“, filmovým, spočívá v technologii záznamu obrazu:

Fotoaparát filmový používá fotochemický proces. Světlo prochází objektivem k filmu s želatinovou emulzí se světlocitlivými halogenidy stříbra a dalšími chemickými látkami. Zde vzniká latentní obraz. Film je chemicky, resp. fyzikálně-chemicky zpracován a vzniká viditelný obraz (negativní, nebo pozitivní – podle druhu použitého materiálu). Film slouží jako základ pro tvorbu zvětšenin; diapozitivy je samozřejmě možné přímo prohlížet nebo promítat.

Současné filmové materiály jsou velice kvalitní, využívají nejmodernější technologie a nejnovější vědecké poznatky i technické možnosti. Jako příklad mohou posloužit inverzní filmy Fujifilm Fujichrome: inovovaný film T64 Professional s obecnou citlivostí 64 ISO/19° vyvážený pro žluté žárovkové světlo a PROVIA 400X Professional pro denní a zábleskové osvětlení.

Fujichrome 64T II Professional, dodávaný jako kinofilm 135/36 a svitkový film 120/12, je velmi jemnozrnný, s neutrálním podáním barev a velkou škálou tónů, s výbornou kresbou a ostrostí. Má excelentní kresbu detailů i v oblasti vysokých jasů. Je to dáno použitím technologií MSSC – Multi-Structured Sigma Crystal a MCCL – Multi-Color-Correction Layer. Na připojené ilustraci vidíte, jak vypadají multistrukturované tabulární krystaly Sigma v mikroskopu. Díky nim je emulze ultrajemnozrnná, s výbornou vnitřní strukturou. Je používán pro fotografie interiérů, architektury, produktů, obrazů a uměleckých prací, ale i v reklamní fotografii.

Fujichrome PROVIA 400X Professional je vyráběný novou ESC technologií (Epitaxial Sigma Crystal Technology), která ve fázi vzniku latentního obrazu kombinuje tabulární multistrukturální krystaly typu Sigma a epitaxiální struktury usazené na jejich „vrcholech“. Výsledkem je jemnozrnnost i při citlivosti 400 ISO/27°, výborná ostrost i kresba a kvalitní podání barev. Je určený pro reportážní (typicky svatby), sportovní fotografii, fotografii módy, ale i krajinářskou, případně i produktovou apod.

Digitální fotoaparát zapisuje číselné hodnoty elektrických napětí po dopadu světla na světlocitlivý elektronický prvek, obrazový snímač (CCD, CMOS). Ten je uložen za optickou soustavou a tvořen miliony světlocitlivých buněk (pixelů) na ploše několika čtverečních centimetrů. U digitálních zrcadlovek se těší oblibě formát snímače odpovídající políčku filmu APS, tj. přibližně 17 × 30 mm, což je 40 % plochy políčka 35mm kinofilmu). Každý pixel měří jas a barvu dopadajícího světla. Senzor přemění světlo na elektrické signály a ty jsou vedeny do procesoru k vyhodnocení a zapsání (anebo nezpracované uloženy jako datové soubory RAW, které následně můžeme sofistikovaně zpravovat a uložit v grafickém formátu TIFF nebo JPEG). Datové soubory jsou uloženy na paměťové médium, buďto zabudované do fotoaparátu, anebo na výměnné paměťové karty.

 
Nejpoužívanější typy paměťových karet jsou Compact Flash a Secure Digital plus Secure Digital High-Capacity. Na ilustračním obrázku vidíte i rychlou čtečku SD/SDHC karet a praktické pouzdro na různé formáty karet, ideální na cesty.

Hlavní typy přístrojů – základní rozdělení podle způsobu záznamu obrazu:

Na film: Různé kategorie dle snímkového formátu a materiálu a samozřejmě také podle způsobu zaostřování; kompakty (s průhledovými hledáčky různých typů, pro nejméně náročné až po technicky špičkové přístroje [samozřejmě také fixfokus, autofokus...]), zrcadlovky (různých kategorií, pro běžné uživatele to jsou kinofilmové zrcadlovky) a pak profipřístroje na střední a velký formát a speciální přístroje, které ovšem nejsou určeny pro běžné uživatele podle vymezení v tomto pojednání. (APS je dnes pouze okrajová záležitost; nepřímo na něj budeme odkazovat de facto jen v souvislosti s jedním z formátů snímačů používaných digitálními zrcadlovkami.)

Digitální: Kompakty (pro méně náročné uživatele [fixfokus, autofokus...], stylové, všestranné, ultrazoomy), přístroje vyšších tříd s pevně zabudovaným objektivem, nebo se systémem výměnných objektivů, digitální zrcadlovky v několika kategoriích, profipřístroje, snímací stěny a přístroje, které umožňují připojení digitální snímací stěny i kazety s filmovým materiálem. K základnímu dělení slouží obdobně jako u klasických přístrojů také způsob zaostřování a k hlavním parametrům náleží rozlišení a velikost obrazového snímače.

 
Zrcadlovka digitální a na kinofilm. Ilustrační srovnání nejnovější špičkové poloprofi digitální zrcadlovky Canon EOS 7D a jedné z oblíbených zrcadlovek na kinofilm – Canon EOS 30V. Připomínám, že model EOS 30V nabídl jedinečný systém automatického zaostřování okem: na co fotograf v hledáčku pohlédl, na to fotoaparát zaostřil, a to rychle, spolehlivě a tiše. Zajímavé je i srovnání zadních stěn. Současné digizrcadlovky mají velký barevný displej a množství tlačítek a dalších ovládacích a kontrolních prvků. Amatérské přístroje na kinofilm na zadní stěně měly většinou jen okénko pro kontrolu vloženého filmu, někdy i dvě, tři tlačítka, kupříkladu dílčího měření a blokování nastavené expozice plus kompenzace expozice a nastavení clony, ale ve verzi QD měly tzv. datovou stěnu umožňující opatřit snímky údaji o datu a čase pořízení. Přístroje pro náročnější použití, třeba jako EOS 30V, měly i více ovládacích prvků a datovou stěnu s rozšířenou funkčností, umožňující provádět i různá nastavení expozice, zejména při snímání dlouhými časy ze stativu. (Obdobné zadní stěny měly kupříkladu i modely předcházející systému EOS – Canon T70 a T90).

Další dělení a hodnocení fotoaparátů

Fotoaparáty dále dělíme a hodnotíme podle objektivu (typ, druh, kvalita, světelnost, ...), závěrky (druh, rozsah časů) a také podle vybavenosti (systémy, režimy, funkce).

Posuzujeme design, ergonomii a obsluhu přístroje: jak se drží, jaké má rozmístění, provedení a ovládání funkčních prvků, zajímáme se o chod spouště, závěrky a dalších systémů, pohotovost zaostřování atp.

Další důležitá kritéria jsou rozměry a hmotnost, způsob napájení (a energetická náročnost přístroje), obecně technická úroveň (funkční spolehlivost, životnost – při nákupu ovšem odhadnutelné jen pomocí nepřímých prostředků, obdobně i odolnost proti klimatickým vlivům), cena, servisní služby (zázemí dané značky fotoaparátu). Podle našich tvůrčích záměrů zvážíme i jaký je výběr vhodného příslušenství.

Základní druhy digitálních fotoaparátů:

1/ Jednoduché a levné kapesní kompakty
2/ Stylové kapesní kompakty
3/ Malé kompakty s ultrazoomy
4/ Malé kompakty se širšími možnostmi
5/ Kompakty umožňující i promyšlenou digitální tvorbu
6/ Vodotěsné a odolné outdoorové fotoaparáty
7/ Kompakty s maximálně rozšířenými možnostmi a výměnnými objektivy 
8/ Zrcadlovky pro amatérskou tvorbu, rodinu a začínající fotografy 
9/ Zrcadlovky pro náročné a poloprofesionální fotografy 
10/ Zrcadlovky pro náročné a profesionální fotografy
11/ Fotoaparáty a systémy pro nejnáročnější a speciální fotografické úkoly

Ottík Závěrka říká: "Přátelé, to rozdělení fotoaparátů je samozřejmě zjednodušené. Některé detaily jsme pro vás připravili v samostatných kapitolách. Jestli se chcete na něco zeptat, ptejte se. Rádi poradíme." (;-)

A my dodáváme, že jednotlivé kapitoly přidáváme postupně.
Nejprve jsme se zaměřili na digitální zrcadlovky. Následovat budou objektivy a příslušenství.