OEHLING RÁDCE : 2. JAK A JAKÝ STATIV VYBRAT?

Zkušení fotografové vycházejí nejen z teoretických znalostí, ale i ze své praxe. Jste-li teprve na samém začátku, opatřete si dostatek informací a také zkuste konzultovat se zkušenou a důvěryhodnou osobou (osobami).

Pomocí vám bude i návštěva webových stránek výrobců stativů a příslušenství pro ně nebo jejich oficiálních zástupců. Řada z nich nabízí nejen základní informace včetně doporučení, pro jaký druh fotoaparátů (videokamer) jsou jednotlivé modely určeny. A některé značky toto mají velmi propracované a nápaditě řešené.

Získejte dostatek informací, abyste se mohli správně rozhodnout. Promyslete, jaké parametry by váš stativ měl mít: nosnost, materiál, konstrukce, maximální a minimální výška, transportní délka a hmotnost, stabilita a počet segmentů noh, použitá stativová hlava a způsob upnutí fotoaparátu, nebo videokamery.

Mějte jasno v otázce, proč stativ kupujete, pro jaký druh fotografie jej potřebujete. Chcete stativ univerzální? Nebo radši dva speciální? Rozhodněte podle způsobu a účelu použití! Vezměte v úvahu, že na trhu jsou i modulové systémy; váš systém může postupně a podle potřeby „růst“.

Roli může hrát i přepravní vak. Je, nebo není přibalen? Jak je proveden? Má kvalitní zip? Je z kvalitního, odolného materiálu? Má popruhy pro přenos v rukou a snadnou manipulaci a také délkově nastavitelný ramenní popruh s vhodně řešeným protiskluzovým segmentem?

A – přirozeně – většinu z nás bude zajímat i cena, respektive jaký je její poměr s užitnou hodnotou.

Druhy stativů, aneb nejprve si uděláme pořádek

Jak už to tak bývá, existuje velmi mnoho druhů a typů stativů (a opěrek, nutno dodat). A pro roztřídění můžeme použít hned několik hledisek. Jednoho se ale přidržíme: informace budou praktické a zaměřené tak, aby vám posloužily při volbě stativu, hlavice i dalšího příslušenství a také pro použití tohoto příslušenství. Úzce spolu souvisí, jsou jako spojené nádoby.

Pomineme-li maximálně zjednodušené rozdělení na stativy pro amatéry, anebo profesionály, které ve své podstatě má vlastně minimální vypovídací hodnotu, pak se samozřejmě nabízí roztřídění podle základní koncepce jejich konstrukce. A zde jsou základní typy stativů, držáků a opěrek zřejmé: tripody, monopody a speciálně řešené modely. Tedy: buďto se jedná o stativ se třemi nohami (tripod, trojnožku), který může sám stát a nést fotoaparát, nebo o opěrku s jedinou nohou (monopod), která ovšem samostatně stát nemůže, anebo je konstrukční provedení stativu účelově změněno tak, aby co možná nejlépe plnilo speciální úlohu.

Tripody dále můžeme rozdělit na:

– stativy (nebo stojany) speciálně řešené pro použití ve fotoateliérech; v řadě případů mají velice zpevněnou konstrukci, pojezdová kolečka, jsou součástí celkového technického řešení fotostudia;
– speciálně řešené pro profesionální zatížení, často včetně použití technických řešení, která zaručují bezpečný chod všech částí i třeba za extrémních klimatických podmínek, i když fotograf musí za svými záběry projít vodou, bahnem, pískem, prachem, ...
– velice pevné a stabilní stativy s velkou nosností, vhodné i pro těžké velkoformátové a speciální fotoaparáty (nebo hlavice pro speciální účely, typicky pro pořizování přesných panorám);
– pevné a stabilní stativy s nižší nosností – často jsou nabízeny celé produktové řady s několika modely s odstupňovanou nosností; každý fotograf si tak může vybrat přesně podle své individuální potřeby;
– dále máme na výběr z různě řešených stativů univerzálních, cestovních, ale také více či méně kompaktních, které poslouží ve spojení s lehčími modely fotoaparátů a které příliš nezatíží hobby-fotografy na fotografických vycházkách; zapomenout nesmíme ani na speciální panoramovací stativy a videostativy, ale v těchto případech se často jedná hlavně o speciální hlavice; obdobně je tomu u stativů pro digiscooping, pozorování a fotografování ptáků, divoce žijící zvěře, ale také letadel, závodů a podobně; podrobnosti jsou přirozeně ve zvláštních článcích; 
– a pak tu jsou ministativy, které naši fotobrašnu ani nezatíží, ale hodí se nám při nečekaných příležitostech, jsou výborné pro různě zaměřenou table-top tvorbu a některé modely zastanou i funkci běžných velkých stativů;
– další důležité minidělení: modely bez hlavice pro upnutí fotoaparátu, nebo s integrovanou hlavou; mají také rozdílně konstrukčně řešené nohy, středové tyče (trubky) a další jednotlivosti – vše si postupně podrobně probereme.

Jednotlivé části stativu názorně – graficky. Jako příklad jsem použil nákres stativu Benro bez hlavice (a je jedno, zda jsou nohy karbonové, anebo z hliníkové slitiny):
1 = zámek středového výsuvného sloupku (tyče, trubky);
2 = otočné zámky (aretační prvky) jednotlivých výsuvných sekcí nohy (druhou základní možností je výklopný segment, jiným řešením jsou nohy výsuvné teleskopicky – a řešení je více);
3 = aretační segment (zámek) pro jednotlivé polohy vyklopení nohy;
4 = jedna noha má horní díl opatřený „mechovkou“, většinou měkkou polyuretanovou pěnou, aby se stativ příjemněji držel a přenášel (a nejen v zimě, kdy zejména hliníková trubka mrazí v dlani;-); některé modely mají takto vybavené nohy dvě, jiné dokonce všechny tři;
5 = výsuvný středový sloupek;
6 = odklopný háček pro pověšení zátěže zvyšující stabilitu stativu (některé modely mají „stone bag“ přímo součástí prodejního setu spolu s přepravním a ochranným vakem);
7 = pryžová koncovka nohy (někdy má dezén ještě více zamezující skluzu);
8 = ocelový hrot, umožňující stativ lépe zafixovat v měkkém terénu (zde výměnná koncepce koncovek, existují i jiná technická řešení – výklad v textu). 

Také monopodů je na trhu několik druhů: klasické, s integrovanou hlavou různého typu, s druhotnou funkcí turistické – trekingové hole (pro nordic walking;-) a dokonce s výklopnými nožkami, které zajišťují určitou stabilitu a umožňují použít monopod jako ministativ.

Na trhu je také pestrá nabídka speciálních stativů. Jedním z typických příkladů jsou minidržáky, řešené pro upevnění do země: na bodci, který se velmi podobá stanovému kolíku, je minihlava pro připojení fotoaparátu. Dalším jsou držáky upevňované třeba na sklo automobilu nebo motorového člunu. Anebo ministativ bez nožiček, vlastně jen hlavice pro uchycení kompaktního fotoaparátu, který je uzpůsobený pro uchycení do lahve, která pak slouží jako u běžného stativu nožky. Ale – jak říkám, je to řešení pro kompakt a třeba pro společný snímek v oblíbené restauraci nebo na srazu s kamarády, řešení vtipné, zábavné, a i když funkční, skutečný stativ plně nenahradí.

Další nápadité řešení: Delkin Fat Gecko – speciální ministativ. Místo trojnožky má 2 silné přísavky o průměru 8,5 cm. To umožňuje jeho umístění kupříkladu na letadlo, motocykl, automobil, loď, snowboard nebo helmu a pořizovat atraktivní akční záběry či videozáznamy. Fotoaparát nebo videokamera se upevňuje na minihlavici s kulovým kloubem. Maximální výška ministativu je 24 cm a maximální nosnost 2,5 kg. Jaká je aktuální cena, za kterou můžete tento speciální úchyt zakoupit, najdetete v eShopu Oehling.

Stativy – používané materiály

s V kurzu jsou dnes lehké, pevné a pružné nekovové kompozitní materiály, zejména uhlíková (karbonová) vlákna. Kombinují vysokou pevnost a odolnost, pružnost a nízkou hmotnost. Vyrábějí se z viskózových nebo polyakrylonitrilových vláken (PAN), případně i z tzv. anizotropní smoly zvlákňované v tavenině. Stativové nohy vyrobené z trubek z uhlíkových vláken s kruhovým profilem vykazují vysokou pevnost při hmotnosti přibližně o třetinu nižší, než mají stativy z kovových slitin včetně hliníkových (rozdíl závisí na tloušťce trubek a použitém profilu).
s Doplnily je stativy z čedičových vláken v nabídce Gitzo. Čedič (také bazalt) je tmavá, výlevná vyvřelá hornina porfyrické nebo sklovité struktury, taví se při teplotě kolem 1350 °C, tavenina se rozvlákní a z vláken se vyrábějí lehké a velice pevné a odolné trubky, a to i vůči obrusu.
s Velice rozšířené jsou kovy a jejich slitiny. Hliník, slitina hliníku a hořčíku, lehký a velice pevný dural (slitina hliníku, mědi, hořčíku a manganu), případně i titan s obdobnými vlastnostmi, ovšem mnohem dražší (někdy je použit alespoň v menším množství ve slitině, například místo hořčíku). Aby tyto lehké kovové stativy lépe odolávaly při nárazech a zejména hliníkové i v ohybu, jsou používány speciálně tvarované profily, které je účinně zpevňují. Své místo mezi tradičními materiály si zachovává nerezová ocel, využívána je také slitina chromu a molybdenu, případně chrom-molybdenová ocel, ovšem tyto materiály mají vyšší hmotnost i cenu a využívají se především pro ateliérové stativy.
s A nakonec nesmíme zapomenout na dřevo. Již sice nepatří k nejpoužívanějším materiálům pro výrobu stativů, jak tomu bývalo, ale stále se používá, byť výrobců dřevěných stativů je jako šafránu. Spíše se s nimi tedy setkáme v letitých ateliérech a bazarech. Ale zářné výjimky existují! Typickým příkladem je nabídka OEHLING: Berlebach Tripod Report 8043 z jasanového dřeva.

Jak stativ vybrat?

Základem našich úvah musí být typ a váha fotoaparátu i způsob použití stativu. Typ hlavice, způsob připevnění fotoaparátu a možnosti manipulace s ním. Rozměry stativu, maximální výška se zasunutou a vysunutou středovou tyčí, minimální pracovní výška a pružnost manipulace se středovou tyčí v souvislosti s pracovní výškou i volbou potřebných poloh, jak to vyhovuje našemu fotografickému zaměření a způsobu fotografování (případně natáčení videa). Dobré je mít stativ dostatečně vysoký, abychom mohli pohodlně a soustředěně pracovat i bez vysunutí, nebo s minimálním vysunutím středové tyče. Tu pak máme jako rezervu, respektive můžeme ji použít, pokud nehrozí rozechvění či rozhýbání stativu, kupříkladu za silného nárazového větru v místě či situaci, nemůžeme-li stativ před tímto nepříznivým působením ochránit.

 

Stativy Benro s otočnými aretačními segmenty ("twist").

Pro transport je důležité vzít v úvahu délku stativu ve složeném stavu a hmotnost. Osobně doporučuji mít k dispozici alespoň dva stativy (a podle zaměření i další speciální, případně ministativ, opěrku a podobně), poněvadž ne vždy musíme s sebou brát relativně těžký, ovšem maximálně pevný a stabilní profistativ. Ale – více v sekci zaměřené na použití stativů. Obdobně je třeba zvážit, kolik mají mít nohy našeho stativu segmentů, jak má být řešena jejich aretace – výklopnými, anebo otočnými segmenty („twist“), jak je řešena možnost roztažení nohou a jak jsou jednotlivé pracovní polohy řešeny, jaké mají mít koncovky – gumové patice, ocelové bodce (bývají výměnné, případně integrované s tím, že potřebujeme-li bodce (měkká zem, silné poryvy větru), gumové patice můžeme pomocí závitu posunout nahoru. Některé typy mají zpevňující vaznice mezi středovým sloupkem a nohami pro zvýšení stability stativu. Rozdíly jsou i u středových sloupků, u koncepce jejich vysouvání i v pružnosti jejich použití.

Při zvažování souladu váhy našeho vybavení a nosnosti stativu a hlavice berme v úvahu i vhodnou polohu těžiště sestavy tělo + objektiv – hlavně objektiv s dlouhou ohniskovou vzdáleností a použijeme-li stativový třmen se závitem pro připevnění ke stativu ve vystouplém madle. Je to záležitost správné kombinace stativu, hlavy a samotného fotoaparátu, respektive jeho kombinace s objektivem. Více v sekci o hlavicích pro stativy.

Zde si můžete v novém okně otevřít aktuální nabídku stativů a hlavic BENRO v eShopu OEHLING.