OEHLING RÁDCE : OPTICKÉ SNÍMACÍ FILTRY – ÚVOD

Cesta: www.oehlingradce.cz > Rádce > Filtry

Partneři závodu



TIPY PRO VÁS

Původní recenze:

Canon EOS-1D Mk. IV  
Nikon D3s

 

 

 Zasoutěžit si!

 


Zde můžete přejít na portál fotografické soutěže
Foto z cest, kterou pro vás připravila firma OEHLING
ve spolupráci s časopisem Lidé a Země.

 

Do vaší knihovny

 


Váš komplexní průvodce výměnnými objektivy
pro SLR, SLT a kompaktní fotoaparáty. Více
informací získáte zde
a zde je link do sekce Odborná
literatura eShopu OEHLING.

Optické snímací filtry – úvod

Snímací filtry ve fotografii používáme k úpravě vlastností světla, které vytváří obrazový záznam, ať už fotografujeme přístrojem na film, anebo digitálním. I v oblasti digitální fotografie především určitá část filtrů hraje důležitou roli pro zlepšení kvality obrazu. A tak i když editační programy poskytují pro úpravy obrazu velice široké možnosti, neměli bychom zapomínat kupříkladu na to, že některé informace, které nezískáme v průběhu fotografování, obvykle počítačový program nedodá, anebo dodá nedokonale a ještě nás úpravy budou stát hodně drahocenného času.


Názor, že pro digitální fotografii vlastně nejsou optické snímací filtry potřeba, poněvadž „vše“ lze „doladit“ počítačovými programy, které koneckonců obsahují bohatou nabídku nejrůznějších „filtrů“, se rozšířil v určitém období fenomenálního rozvoje digitální fotografie, kdy trh začaly „zaplavovat“ digitální kompaktní fotoaparáty, ke kterým je připojení snímacích filtrů složitější, a kdy „začal fotografovat každý“ – snadno, rychle, barevně, ... Ovšem k vážně míněné a precizní digitální tvorbě snímací filtry patřily a patří, to je zřejmé. Zkrátka a dobře, jako téměř vždy platilo a platí, že extrémně vyhrocené názory nejsou „to pravé ořechové“, že skutečnost není jen černobílá, ale setsakramenstky barevná a je na nás, jaké zvolíme „nástroje“ v té které situaci, pro ten který tvůrčí záměr a fotografické zadání.

A tak trochu složitější je také druhá velmi diskutovaná otázka a tou je dělení snímacích filtrů na ty pro fotoaparáty na film a na speciální pro digitální fotografii. Řekneme-li totiž striktně, že označování filtrů „Digital“, „Digital Pro“ a podobně je jen a pouze marketingovou záležitostí výrobců, bude naše vyjádření přinejmenším nepřesné, a „poradíme-li“ uživateli, že pro svůj digitální fotoaparát může snímací filtry vybírat z celé nabídky na trhu, může zažít nepříjemné překvapení. Na druhou stranu je ale zcela zřejmé, že principiálně neexistují různé filtry pro fotografování na film a digitální. V čem je tedy „jádro pudla“?

Obecně platí, že pokud vyžadujeme technicky kvalitní fotografie, nemůžeme riskovat jejich znehodnocení použitím nekvalitních snímacích filtrů se slabou povrchovou úpravou nebo dokonce bez ní – a pro fotografii digitální toto platí ještě silněji. Jde o to, že digitální fotoaparáty s obrazovými snímači CCD nebo CMOS jsou velmi citlivé na reflexe. A odražené světlo může skutečně naše fotografie znehodnotit. Vyplatí se tudíž používat kvalitní snímací filtry s mnohavrstevnou antireflexní povrchovou úpravou. No – a někteří výrobci nabídli filtry s touto povrchovou úpravou, kterou specielně vytvořili pro digitální fotoaparáty.

A tak tedy – když odhlédneme od skutečnosti, že mnohá označení filtrů jsou skutečně marketingovou snahou o zviditelnění, vyprofilování vůči konkurenci a „být in“ nebo „trendy“ – zakoupíme-li pro svůj digitální fotoaparát kvalitní filtr z některé řady s označením „Digital“, můžeme mít takřka jistotu, že jsme neprohloupili. A obdobně i nemá-li označení „Digital“, avšak bezpečně víme, že je precizní a opatřený kvalitními antireflexními vrstvami.

Všimněte si také, že výrobci často při propagaci filtrů typu „Digital“ a „Digital Pro“ používají vyjádření, že „jsou určeny p ř e d e v š í m pro uživatele digitálních fotoaparátů (a videokamer)“, nikoli striktně a nesprávně „jsou určeny p r o uživatele...“, tedy „jen pro“. A často se více věnují jejich vnějšímu vzhledu, který je přizpůsoben digitálním fotoaparátům, takže kromě černé verze jsou k dispozici i stříbřité a další, což ovšem na funkčnost nemá vliv.


Výborné je, že výrobci v hojné míře nabízejí tzv. slim filtry s velice tenkou objímkou, které jsou vhodné pro širokoúhlé a výrazně širokoúhlé objektivy, u nichž díky své minimalizované výšce nezpůsobují vinětaci, ztmavení obrazu v rozích.


A také, že používají moderní materiály a technologie, které zlepšují vlastnosti filtrů. Zde jako příklad schéma filtrů Hoya se speciální strukturou a využitím nanotechnologií.  

Pro digitální fotografii jsou užitečné UV a Skylight filtry, neutrální šedé včetně přechodových, samozřejmě polarizační a pak také předsádky typu Close Up pro snímky zblízka a makrofotografii, o kterých ale pojednává jiná kapitola Oehling FotoRádce.

Pamatujme: Použijeme-li snímací filtr, stane se součástí optického systému fotoaparátu, a proto na něj musíme mít stejně přísné požadavky jako na optiku samotného objektivu. Filtr musí být homogenní, mít rovnoměrné složení, není-li odstupňované zbarvení/ztmavení záměrné, musí být planparalelní, tedy obě jeho plochy musí být rovnoběžné (samozřejmě s určitou tolerancí), bez vady leštění. Samozřejmostí je naše dobrá péče o filtry. Chráníme je před tepelným zářením, nevystavujeme je zbytečně intenzivnímu slunečnímu světlu. Udržujeme je v čistotě, chráníme před poškrábáním, bereme prsty pouze za objímku.


Filtry čistíme od prachu a jemných nečistot ofukovacím balonkem, anebo pomocí stlačeného vzduchu, máme-li některý speciální set pro čištění snímacích čipů, nebo pomocí éteru (nebo směsí éteru a lihu) a vaty nebo utěrky z mikrovlákna, anebo pomocí vlhčených „špachtliček“, které jsou součástí setů pro čištění obrazových snímačů. Pokud filtr nemáme umístěný na objektivu, uložíme ho do krytu a pouzdra. Filtry nikdy nenosíme jen tak po kapsách a neházíme jen tak do šuplete.  


Fotografické snímací filtry – rozdělení, druhy, použití

Snímací filtry dělíme podle konstrukce a použitých materiálů, fyzikálního principu jejich účinku, spektrálních vlastností (hranové, pásmové, konverzní, neselektivní a speciální) a přirozeně také podle účelu použití. Vynecháme-li speciální filtry, pak nejjednodušší a nejlevnější jsou želatinové. To jsou fólie želatiny obarvené různými barvivy a chráněné lakem nebo umístěné mezi dvě skleněné desky a zatmelené. Mají vcelku dobré spektrální charakteristiky, ale malou stálost na světle.

Odolnější jsou plastové a barvené speciálními, dobře dispergovanými barvivy. Lze je vyrábět levně a ve velkých sériích, ale pozor – mají menší tepelnou a mechanickou stálost než filtry skleněné. Ty tvoří třetí hlavní skupinu. Skleněné filtry jsou mechanicky a tepelně nejodolnější, jejich výroba je ale nejdražší. Pro výrobu se používají speciální skla a barviva, jimiž jsou oxidy kovů.


Druhy filtrů podle spektrálních vlastností

Zabrousíme-li ke středoškolskému učivu, pak si vzpomeneme, že „částice“ v atomech mohou mít elektrický náboj a ten vytváří elektrické pole. Má-li částice vlastnosti elektrické i magnetické, vzniká elektromagnetické pole. Zpracováním pomocí diferenciálních rovnic se ukázalo, že elektromagnetické pole existuje i bez částic a na nich nezávisle — elektromagnetické poleje de facto podstatou všech existujících věcí. „Částice“ jsou projevy tohoto pole a jeví se nám – podle způsobu, jak je pozorujeme – jako částice, nebo jako vlnění. A světlo je část elektromagnetického vlnění, které vidíme.

Naším zrakem viditelné světlo má rozpětí vlnových délek λ od fialové (cca 380 nm) do rudé (cca 770 nm), případně od cca 370 do 780 nm (přičemž 1 nm, tedy nanometr, je roven 10-9 m). Náš zrak je z tohoto spektra nejcitlivější na vlnovou délku cca 550 nm (555 nm). Velká skupina filtrů funguje tak, že propustí jen část vlnových délek světla, část zadrží.

Hranové filtry propouštějí světlo jen od určité vlnové délky, tedy hrany. Reálně není hrana tak ostrá, jak by byla v ideálním případě, reálné filtry mají určitou propustnost, nebo naopak absorpci světla. Konkrétním příkladem hranového filtru je ten, který zachycuje ultrafialové záření (UV a Skylight filtr), nebo propouští jen infračervené (IR filtr), ale také některé druhy barevných filtrů pro černobílou fotografii – žlutý, oranžový, červený.

Pásmové filtry propouštějí světlo v určitém rozmezí vlnových délek. Příklady: zelený, případně žlutozelený, ale také azurový a modrý filtr. Opačně fungují filtry absorpční, které v určitých oblastech vlnových délek světlo pohlcují a na obou stranách pásma propouštějí. Typický příklad: purpurový filtr.

Konverzní filtry mají plynulý vzestup, nebo pokles propustnosti světla v závislosti na vlnové délce. Stoupá-li propustnost spolu s vlnovou délkou, jsou načervenalé, klesá-li, jsou namodralé. Propouštějí tedy světlo v celé viditelné oblasti, ale různě snižují zastoupení světla jednotlivých vlnových délek, a tak mění teplotu chromatičnosti (barevnou teplotu) procházejícího světla. Využívají se při použití filmových materiálů. Načervenalé (červenohnědé či lososové) teplotu chromatičnosti snižují a slouží k úpravě denního světla při snímání na film vyvážený pro umělé světlo. Namodralé filtry se zápornou konverzí teplotu chromatičnosti zvyšují a používají se pro snímání při žárovkovém světle na film vyvážený pro denní světlo. A samozřejmě se také používají pro záměrné barevné posuny a vytvoření určité „barevné nálady“.

Jinou základní skupinou filtrů jsou neselektivní, neměnící spektrální složení světla, ale jen snižující jeho intenzitu – neutrální (N, ND), šedé (Gr jako grey či grau). Ty světlo částečně rovnoměrně zeslabují v celé viditelné oblasti. Nabízeny jsou i ve verzi půlených filtrů s ubývající hustotou ztmavení. Ty slouží ke ztmavení přesvětlené oblasti obrazu, vyrovnání jasů. Typickým využitím je snížení jasu přesvětlené oblohy.

Speciální snímací filtry

Patří mezi ně i výše zmíněné filtry konverzní a také kompenzační, vyrovnávací, které se používají k opravě barevných odchylek, které není možno odstranit právě filtry konverzními. Používají se také místo nich, anebo pro celkové barevné posuny. A také pro úpravu kontrastu v černobílé fotografii podobně jako filtry korekční. Jsou žluté, purpurové, azurové, modré, zelené a červené.

Další skupinou speciálních filtrů jsou korekční selektivní. Umožňují lepší převod jasu barev do šedé škály, tedy tonalit černobílé stupnice v hodnotách, které odpovídají našemu vidění. Ale také slouží pro úpravy jako zesvětlení, nebo ztmavení některé barvy a k tvůrčím posunům světelného a tonálního podání.

Mezi speciální patří také nejrůznější filtry efektové, sloužící k výrazné změně tonality, optické tvarové deformaci, ke zmnožení, nebo změkčení obrazu, ke tvorbě rastru a také různých hvězdicových a duhových efektů.


Polarizační filtry

řadím takto „extra“ pro jejich určitou výlučnost a nezastupitelnost i v digitální fotografii. Pracují na principu absorbce polarizovaného světla. Používáme je k odstranění odlesků u nekovových ploch, kupříkladu v oknech a výkladech, na zasklených obrazech a zrcadlech, brýlích, skleněných, glazovaných či lakovaných předmětech, ale také na pleti, na vodní hladině, mokré dlažbě či střeše a podobně. A také je používáme ke snížení až odstranění vlivu světla oblohy a pro lepší nasycení barev zejména v krajinářské fotografii – aby modrá obloha byla tmavší, oblaka lépe prokreslená a plastičtější, chlorofylová zeleň „šťavnatější“.


Světlo odražené od nekovových materiálů, jako je sklo, umělé hmoty, laky a nátěry, vodní hladina a mokré povrchy (kov odráží světlo prakticky nepolarizované), je lineárně polarizované a díky tomu je můžeme zachytit polarizačním filtrem. Stačí, abychom jím otáčeli ve speciální objímce filtru, až jsou roviny polarizace odraženého světla a filtru k sobě kolmé. Pravda, polarizace odraženého světla není zcela dokonalá a rovina polarizace není orientovaná jediným směrem, a tak odstranění reflexů není stoprocentní, ale i tak bývá účinnost dostatečná. Koneckonců – úplné odstranění všech odlesků mnohdy ani není žádoucí, stačí potlačit extrémy. Účinek filtru můžeme pozorovat v hledáčku zrcadlovky na matnici, anebo na displeji. Potřebujeme-li odstranit odlesky u kovových předmětů, musíme je osvětlit lineárně polarizovaným světlem, anebo si pomoci jinak – natřít předměty vazelínou nebo mýdlem.


Vedle obyčejných lineárních polarizačních filtrů je na trhu také široká nabídka cirkulárních polarizačních filtrů. Ty mění světlo lineárně polarizované, s vlnami kmitajícími v jednom směru, na světlo cirkulárně, tedy kruhově polarizované, u kterého elektrické pole rotuje. Takové filtry mají za polarizační další vrstvu – „čtvrtvlnnou destičku“ pro roztočení lineárně polarizovaného světla. Kruhově polarizované světlo má podobné charakteristiky, jako světlo nepolarizované. A to je důležité pro moderní jednooké zrcadlovky vybavené systémem automatického zaostřování a vestavěným exponometrickým systémem, který měří odražené světlo procházející objektivem.


Při použití obyčejného lineárního polarizačního filtru mohou nastat problémy, neboť světlo se po průchodu objektivem nejen odráží od zrcadla, prochází hranolem a vytváří na matnici hledáčku obraz scény před objektivem, ale část paprsků zrcadlem, které je polopropustné, projde a směřuje na snímače těchto systémů. Existuje několik různých řešení, ale principiálně a z hlediska použití polarizačních filtrů je třeba říci, že existuje souvislost mezi rozdělením světla a orientací jeho kmitů. Je-li nepolarizované a všechny směry kmitání jsou zastoupeny vcelku rovnoměrně, rozdělí se v podstatě vždy stejně, avšak je-li před rozdělením výrazně polarizované, závisí jeho rozdělení na směru, ve kterém je polarizované. Hrozí chyby u exponometrického systému a pokud neprojde dostatečné množství světla na senzory systému automatického zaostřování, je tím narušena jeho funkčnost. Řešením jsou cirkulární polarizační filtry.


Filtrové systémy

Z uživatelského hlediska představují samostatnou kapitolu. A hlavně – zajímavé, praktické a ucelené řešení pro uživatele. Pomocí univerzálních adaptérů, které lze nasadit na objektiv, anebo před objektiv – v případě kompaktních fotoaparátů, umožňují rychlou výměnu filtrů jednoduchým zasunutím a také jejich kombinace, využití trikových filtrů, masek i předsádek. Systémy obsahují soupravy filtrů, předsádek, držák a adaptér. Výhodou je nejen ucelenost a snadná ovladatelnost, ale i nižší pořizovací náklady, neboť nepotřebujeme extra sady filtrů pro každé objektivy s jiným průměrem. Výrobci, jako třeba Cokin nebo Lee, nabízejí také různé, cenově zvýhodněné sady pro různě zaměřené tvůrce.     

Více o použití snímacích filtrů ve druhé kapitole.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ