OEHLING RÁDCE : ZAČÍNÁME FOTOGRAFOVAT

Cesta: www.oehlingradce.cz > Praxe > Začínáme…

TIPY PRO VÁS

Původní recenze:

Canon EOS-1D Mk. IV  
Nikon D3s

 

 

 Zasoutěžit si!

 


Zde můžete přejít na portál fotografické soutěže
Foto z cest, kterou pro vás připravila firma OEHLING
ve spolupráci s časopisem Lidé a Země.

 

Do vaší knihovny

 


Váš komplexní průvodce výměnnými objektivy
pro SLR, SLT a kompaktní fotoaparáty. Více
informací získáte zde
a zde je link do sekce Odborná
literatura eShopu OEHLING.

Začínáme fotografovat

Při postupném vytváření OEHLING RÁDCE jsme se nejprve zcela logicky věnovali hlavně fotoaparátům a obecně fotografické technice a širšímu okruhu příslušenství plus produktům, které patří do oblasti foto-video, zejména fotografickým tiskárnám a multifunkčním zařízením. Tuto část tvoří dvě sekce, RÁDCE a TESTY. Obě vám mají posloužit hlavně při promýšlení a samotném výběru vhodných produktů, které si chcete zakoupit.

Ale současně jsme pro vás připravovali ještě třetí část, PRAXI. Bez té by naše PORADNA nebyla úplná. Také oblast praxe jsme rozdělili na dvě části. První je zaměřena hlavně na úplné začátečníky, i když postupně rozvíjená témata mohou dobře posloužit i zkušenějším. Postupujeme od nejzákladnějších záležitostí, jako je ovládání fotoaparátu, jak správně exponovat, "fotografické vidění", ... přes skladbu a stavbu fotografického obrazu, snímkovou techniku, ... k řešení konkrétních situací. Druhá část se věnuje právě těm „konkrétním“ situacím a tématům, a to do větších podrobností. A postupuje od základních fotografických žánrů po témata navazující na aktuálně nabízené workshopy v rámci OEHLING AKADEMIE, FOTOGRAFICKÉ EXPEDICE, eLEARNING a další projekty OEHLING CZ. Speciální část se bude věnovat i editaci snímků.

Možnost pohotově podle potřeby nastavit obecnou citlivost a zvolit „vyvážení bílé“ patří mezi hlavní výhody digitálních fotoaparátů. A má je naprostá většina modelů. Obě funkce mají zkrácená označení: citlivost „ISO“ a vyvážení bílé „WB“. Proč jsou takto označeny? K čemu tyto funkce slouží? Jaká je praxe? A v čem spočívá v této souvislosti výhoda digitálních fotoaparátů ve srovnání s „filmovými“?
V roce 2011 už fotografie oficiálně existuje 172 let. Připomeňme si, že dne 19. srpna 1839 Francouzská akademie věd oznámila její vynález veřejnosti. Od počátku byl pro fotografování potřebný fotografický přístroj. Jako malíř používá štětce, paletu barev, plátno, ..., – fotograf má fotoaparát s objektivem, kterým „kreslí“ obraz na světlocitlivý filmový materiál, anebo dnes spíše používá digitální fotoaparát, a následně vytváří „papírové“ fotografie, nebo prezentuje své snímky pomocí internetu, televizoru nebo projektoru. Ostatně označení „fotografie“ spojuje dvě řecká slova: photos a graphos = kreslení světlem.
Po krátkém připomenutí základních rozdílů mezi fotografováním „na film“ a „digitálním“ si ještě krátce vyzdvihneme výhody digitálních fotoaparátů a pak už bude následovat fotografická praxe, vycházející z využití možností, které nám současné fotoaparáty poskytují. A začneme tím opravdu triviálním, neboť „malovat světlem“ dnes můžeme i velmi pohodlně, snadno a zábavně – pomocí samočinných programů řízených umělou inteligencí.
Fotografování je tvůrčí způsob vyjadřování. I když použijeme jednoduchý automatický přístroj, rozhodujeme o obsahu a kompozici snímku. Plně automatické režimy fotografování včetně těch nejmodernějších, řízených umělou inteligencí, stejně jako specializované scénické neboli motivové programy ale neumožní optimální výsledky ve všech případech použití přístroje, pro všechny žánry a témata, pro všechny druhy světelných a jiných podmínek a hlavně pro určité druhy následného využití nebo uplatnění pořízených fotografií.
K ustálenému standardnímu výběru režimů expozice u fotoaparátů, které je možné využít i k promyšlené tvorbě, a to i u řady malých kompaktů, patří nabídka režimů „tvůrčí zóny“. Liší se celkovým pojetím, šíří a uspořádáním samotné nabídky těchto režimů, různými limity pro nastavení clonových čísel, časů expozice, ale také provázaností s dalšími systémy a s určitými podpůrnými nebo rozšiřujícími funkcemi a programy.
Na závěr předešlé části jsme konstatovali, že největší volnost při nastavování parametrů expozice a při volbě expozičních hodnot poskytuje plně manuální ovládání. Přirozeně, vždyť můžeme sami podle momentální potřeby volit jak clonová čísla, tak i čas expozice, ale i všechny ostatní parametry. Vše má ale minimálně dvě strany. V případě režimu s plně ručním nastavením přístroje musíme vědět, jaké nastavení je v dané situaci správné, případně „to pravé ořechové“. A musíme si umět poradit i v náročných světelných situacích.
V dnešní uspěchané době většinou nepoužíváme expozimetr externí, samostatný, nýbrž zabudovaný ve fotoaparátu. Nemůžeme tedy měřit světlo dopadající, ale pouze odražené. A i když využijeme vhodné režimy měření expozice, včetně bodového selektivního proměření různých oblastí záběru, zejména je-li zřejmý velký jasový rozdíl, velký kontrast scény, musíme v řadě případů pro dosažení správné expozice použít i další funkce. Koneckonců – v některých případech by to bylo nutné i při přesnějším měření množství světla dopadajícího.
Stránky OehlingRádce jsme od začátku zaměřili hlavně na fotografickou techniku jako takovou. V sekci Praxe jsme plynule přešli k některým základním postupům při ovládání a nastavování fotoaparátu, díky kterým můžeme pořizovat technicky kvalitní fotografie. Ovšem ani kvalitní fotoaparát, který umíme ovládat, nám nezaručí, že budeme pořizovat více než „jen“ kvalitní fotografie po technické stránce, tedy správně exponované a vhodně ostré. Je třeba získat a rozvíjet „fotografické vidění“, „vnímavý fotografický cit“.
Skladby jsme se samozřejmě „dotkli“ už v předchozí kapitole o důležitosti „umění vidět fotograficky“. Logicky. Kompozice, skladba a fotografické vidění spolu velmi úzce souvisí. Řekli jsme si, že vidět fotograficky, je důležitý základ. A ten nás přibližuje k samotné realizaci našeho záměru v praxi, pomocí skladby a stavby fotografického obrazu a vhodné snímkové techniky.
Přesněji – snímková technika z hlediska stavby fotografického obrazu. Tedy pořizování snímků „jako takové“. Máme svou tvůrčí představu, odvíjí se děj, který chceme zachytit, vyhlédnutá část krajiny je ve správném ročním a denním období a vhodně ji osvětluje slunce. A nyní jde o to, jak a jaké fotografické nástroje použijeme.
Tři předchozí kapitoly byly zaměřeny do velké míry na základy snímkové techniky, a to jak z hlediska skladby, tak i stavby fotografického obrazu. Naznačili jsme si, jak můžeme svůj fotografický záměr realizovat – jak komponovat, pracovat s jednotlivými skladebnými prvky, ale také, jak je důležitá samotná stavba, tedy postup zhotovení snímku, přičemž stavba i snímková technika jsou vždy podřízeny skladbě. Než se zaměříme na vybrané podrobnosti, zastavme se na chvíli u hodnocení fotografických snímků.
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ